Příběh ženy, jež procitá z temného nevědomí ke skutečné podstatě svého bytí. Přesto opouští sféry Ráje, aby pronikla kolem znovuzrození, které jí umožní vyhledat jejího Milovaného a pomoci mu, stejně jako dalším, jež uvízli v zapomnění. Je to příběh putování duše od temnoty ke světlu, od nevědomí k vědomí, od strachu k lásce, od samoty ke Splynutí - cesta za hlubokým poznáním her a soubojů světla a temnoty, sil řídících naše osudy, cesta, po níž mnozí z nás jdou... jen zapomněli...
Síly světla a temnoty ovlivňují každého z nás - a naši cestu. Mnoho duší sem sestoupilo, aby nalezlo své ztracené části (ať již identity či své Milované.... ), ale pod tíhou zdejších hutných sfér zapomněly, co sem vlastně přišly vykonat, jaký je jejich původní záměr. Zapomněly na tento souboj protikladných sil světla/temnoty či na jejich existenci jako takovou ... stejně jako na to, že je musí přesáhnout a osvobodit sebe a své Milované....
Tato knížka je věnována těm, kteří setrvávají v temnotě svého nevědomí a teprve pod tíhou této své “kukly” začínají pomalu věřit v existenci světla poznání, a tím i svobody. Ale také těm, kteří si již uvědomili svou skutečnou motýlí podstatu, k posílení při jejich letu - neboť nikdy nejsou sami...
Každý snad někdy zažil střet temnoty a světla... uvnitř i vně své bytosti - v podobě vědomí a nevědomí, dobra a zla, svobody a spoutanosti. Tato knížka je především věnována všem, jež se chtějí osvobodit ze soubojů světla a temnoty...
Úryvek z knihy:
(...) Něžný puls života pouště obklopuje vyhnanství mé duše, mé tělo utýrané bolestným prožitkem zklamání... a já vlaji, vznáším se jako chmýří odkvetlých květů, jako prach, jenž zbyl po živé bytosti. Hyeny mi dělají společnost, jsou přátelskými dušemi oproti tomu, s nímž se měl můj osud naplnit. Mé nitro je roztrhané silami skrytými za oponou bran mezi dimenzemi... Trmácím se pouští dál, oddávám jí své bytí, otevírám rány ve svém nitru. Ó, jak mateřskou milující péči dává mi... Sladká prázdnoto, jež jsi Vším... ty, nespatřitelná fyzickým zrakem, nevnímatelná, skrytá Matko-Otče, uzdravte mou duši, dejte mi sílu jít dál... Naplňte mne svou moudrostí, ať spatřím záměr Boží s mým proudem života... Prodchněte mne láskou, nechť úkol mého života zde je naplněn... Padám do mdlob z pouštního horka - či snad již opouštím tuto fyzickou schránku, jež byla nástrojem mé duši?
V dáli se vynořují lvi, míří ke mně svým půvabným, vznešeným krokem. Sluncem rozpálená poušť proniká žárem písečných plamenů mou kůží, mé nitro je zcela odevzdáno tomu vše-naplňujícímu Jednomu. Má omámená mysl snad naposledy přehrává scénu právě uplynulých dramat zdejšího života. (...)
(...) Začala se mne zmocňovat temnota, škrtila mé niterné bytí, snažila se polknout, pohltit mou duši stíny svých mocných chapadel, pařátů stvůr fyzickým zrakem nespatřitelných. Ach... ta bolest byla neúnosná. Jeho slova zazněla ještě ostřeji... milostné svatební zrcadlo roztříštěné na statisíce nejostřejších střípků skla zabodávajících se okamžitě do každého citlivého místečka v mém nitru. ,,I Ty jsi porušila Zákon! Nyní jsi vyhnancem, opusť tuto Zemi, jež je mou... Jen poušť bude ti teď domovem a divoké šelmy tvými přáteli... Jsi zatracena, vinna neuposlechnutím Zákonů. Tělo tvé dcery bude předhozeno šelmám před lidem, jako důkaz trestu za neuposlechnutí. Ani jedna z vás nebyla hodna té cti být se mnou spojena. Neobstály jste, zradily jste mne i náš lid... Zrada musí být potrestána.” Pak se jen odvrátil a mé bezduché tělo nechal odvláčet strážemi za brány dvora, do hluboké pouště.
A nyní tu ležím, oddávám se svému osudu. Nezbyla ve mně ani kapka naděje... vše je vyprahlé, pusté... žhne a pálí jako poušť, jež mne nyní obklopuje. Prodchnuta bolestí z hlubokého zklamání otevírám se přijetí těchto mučivých pocitů… Již nemám sil ti čelit... Vezmi si mne... Ty, který chceš pohltit mé světlo. Již ve mně snad není ani jiskry. Ale vezmi si, co chceš... poddávám se propasti, do níž padám. Mé tělo chvěje se, omdlívá a opět se probírá do této temnoty bytí.
Zblízka mne pozoruje silný pohled lvích očí... hledí na mne, jako by mne chtěly naplnit silou... Ale proč?? ,,Sežerte mé bezduché tělo, nasyťte se...!!!” prosím je. Obklopují mne, krouží, jako mocní strážci mého těla... Více se však nepřiblíží... Cítí snad, že by je polknutí mého těla mohlo otrávit? Cítí jed, který mne naplnil... jed temných šípů ze srdce mého milovaného... jed bolesti, utrpení, ztráty všeho, co bylo smyslem mých dnů... ,,Vezměte si mne, roztrhejte mé tělo, ušetřete mne bolesti mé duše!” šeptám, prosím je jako v modlitbě.
Jejich majestátní těla však kolem mne krouží, dál a dál. Pak se zastaví a jejich pohled do mne proniká, sděluje mi něco vyššího. Tuší, že můj osud zde nekončí. Temnota nemůže pohltit světlo uvnitř mne. Nemůže převzít vládu nad jednou z nejdůležitějších zemí světa. ,,Ale ne! Já skutečně nemohu dál! Krásné šelmy, ušetřete mne tohoto mučení, umrtvěte mé tělo!” Šelmy však pokračují v posvátném rituálu, v hypnotickém tanci záhadných pohledů a tajemných, plynulých pohybů... A já usínám, abych se - snad - probudila do jiného světa. Poddávám se.... Již ve mně nezbylo nic. I pocit utrpení, jenž zůstal po útoku temných šípů, se stává tupou bolestí nicoty a prázdnoty.
Všechny hranice rozlišení mizí. Jsem omámena vznešenou přítomností divokých šelem... Mizí všechny pojmy, má mysl proniká za hranice slov a myšlenek. Ó ano, přece jen JÁ JSEM, jsem ničím a vším, jsem mučivou bolestí i blaženou všeobjímající láskou a radostí... ztrácejí se svírající okovy všeho pozemského, jež mne držely v zajetí jako vězně, jenž se sám zavřel za mříže žaláře. Byla jsem příliš spoutána omezeními své mysli, i přes všechny své vyšší nadsmyslové schopnosti jsem byla otrokem vyšších mocí. Nebyla jsem ale dostatečně bdělá, abych odhalila past, jež se na nás chystala. Příliš zahleděná do své panovnické moci, vyšších schopností a šířícího se úspěchu, přestala jsem vnímat niternou Pravdu. Jak záludná jsou napojení temných bytostí na naše slabosti. Chvilka nepozornosti, okamžiky stanou se dlouhými obdobími a duše je lapena do jejich hry. Stává se pouhou loutkou, nástrojem k dosažení jejich cíle - získat moc a zabránit vzestupu, udržovat temnotu v myslích i životech lidí na této planetě.
Usínám pod tíhou bolesti, ale přitom se právě nyní... až nyní... probouzím do hlubšího pochopení. Naposledy otevírám oči. Střetávají se s těmi lvími, jež mi sdělují, že můj osud teprve bude naplněn, má cesta ještě neskončila... (...)
Objednávka knihy „Magenta a hry kosmických sil“
kniha k dostání od: 22.11.2010
Autorka: Mgr. M. Soukupová
160 stran, rozměr A5, ISBN 978-80-254-8636-8
Cena knihy při zaslání po obdržení úhrady na konto: 250,- Kč (+ 40 Kč poštovné a balné) - cena celkem 290,- Kč
Cena knihy při zaslání na dobírku: 250,- Kč (+80 Kč poštovné a balné) - cena celkem: 330,- Kč
Cena knihy při osobním zakoupení v poradně: (po předchozí domluvě telefonicky či mailem, adresa poradny a způsob dopravy je podrobně uveden v rubrice „kontakt“) - cena celkem 250,- Kč
Jak si knihu objednat
A. Zaslání po obdržení úhrady na konto:
B. Zaslání knihy na dobírku:
C. Vyzvednutí knihy osobně v poradně:
EARLYNE CHANEY...
Autorka této knihy je velmi věrohodnou vypravěčkou pravdivých příběhů. Od roku 1951, kdy se podílela na založení Astara (duchovní a vzdělávací neziskové organizace), získala její díla mezinárodní uznání mezi nejlepšími mystickými a metafyzickými spisy.
Astara: Kniha života (Astara's Book of Life), první práce E. Chaney je řadou více než 150 lekcí ohledně mystického života a všech jeho aspektů. Kniha Vzpomínky, autobiografie mystika je opakovaně vydávána od roku 1974. Další její knihy rozšířené ve světě jsou: Za Zítřkem (Beyond Tomorrow), Odhalení věcí příštích (Revelation of Things to come), Tajemství z Mt. Shasta (Secrets from Mt.Shasta), Kniha nových začátků (Book of Beginning Again) a Kundalini a třetí oko (Kundalini and the Third Eye).
Kromě spisovatelské činnosti byla Earlyne Chaney též učitelkou a léčitelkou. Její semináře a videokazety o procesu smrti a umírání, o tom, co se odehrává, když přejdete na druhou stranu, byly průkopnickými prezentacemi tohoto fascinujícího tématu.
Předmluva překladatele
Touto knihou se odhaluje skrytá tvář dávných věků, poselství zanechané dávnými civilizacemi, poukazující na mystérium Existence... Okamžik, v němž tato kniha přichází, není zdaleka "náhodou", a každou duši - jež touží uzřít světlo pravdy a poznat niterné tajemství svého vlastního Bytí - povede do oblastí jí dříve zatajených, nepochopených a neznámých...
Působení následujících řádků na váš život může být nečekané až zvláštní. Avšak nastává doba změn a odstranění závojů, jež nám zabraňovaly poznat naši skutečnou podstatu a pravdivé směřování - musí nastat nejprve v každé duši, a pak v celém spektru lidstva. Můžeme spatřit pravou tvář sebe samých i tvář Existence... Cesta k tomu vedoucí je niterná, čato i bolestná z důvodu odstraňování iluzí vytvořených jak námi, tak i těmi, kteří si nepřejí, abychom poznali Pravdu...
Slovo může být mocným klíčem k otevření brány v nás... může v nás vyvolat dávné vzpomínky či přesně poukázat na to, před čím se v sobě ve strachu ukrýváme... Pokud se řádkům této knihy otevřete, necháte slova znít a hrát jako mystickou melodii, rozvibrovávající to dávno zapomenuté ve vás, přenese vás do okamžiků pradávných dob, které úzce souvisejí s vaším současným životem... a pochopíte, kým jste a proč jste zde... Melodie těchto slov vám bude osvobozujícím tancem z pout vašich mylných představ, jež vás svazovaly a držely ve stavu otroka vlastních stínů...
Nastal čas, kdy Mystéria vycházejí z úkrytu zapomnění, boří báje a pověry vytvořené nechápajícím a zatemněným vědomím.... Nastává čas, kdy duše a lidstvo spatří Pravdu, jež přichází, aby přinesla Světlo do Života každého z nás a nastolila nový Řád na tomto světě - Řád v souladu s kosmickými zákony...
Nechť je vaše putování za Světlem provázeno Láskou k Existenci, neboť jen Láska je cestou i jejím cílem ve spatření Pravdy... Temnota je absencí Světla - a tak se nebojte a nechte do sebe proniknout zářivé paprsky, ať vás naplní hlubokým cítěním Života, v němž je vše Jedním...
Mgr. Miroslava Soukupová
Úryvky z knihy
“Pak, prohlížejíc dlouhý průchod, mi Anubis připomněl, že mířím k fialové Arše, která se může stát mou hrobkou - a vskutku dvojitá klenba vstupu do Šachty se jevila jako náhrobní kámen hrobu, symbolizující bod, za nímž se smrtelný zrak zavřel vůči vnějšímu světu a otevřel se mystériím neviditelného světa na druhé straně hrobky. Zírajíc do temného šera, viděla jsem děsivý, hrobu podobný průchod, jenž směřoval prudce dolů do temných hlubin “podzemního světa“.
Anubis mi připomněl, že stejně jako zesnulý, až sejdu dolů do hlubin Ohnivého očistce, přijdu do světla nesmrtelnosti - tak jako slunce zapadá a vychází v plné záři nad čekající svět. Mluvil o zkušenostech, které mne čekají, jakmile se poslední paprsek světla skryje před mým zrakem. Musela jsem si pamatovat Slovo Moci, heslo, neboť mě čekalo ještě mnoho zkoušek před tím, než přejdu práh, za nímž je cesta vzestupu. Doutnající pochodeň, již Anubis rozsvítil, vytvářela hrozivé stíny, zatímco mne varoval, že přiblížím-li se k Šachtě, musím být připravena na setkání se záznamem svých minulých skutků - zda jsem ve své snaze o vykonání dobrých skutků během svého života na Zemi uspěla či nikoliv. (...)“
Ale v hlubinách tvého podvědomí stále žijí myšlenkové vzory, které jsi ještě nezničila a tvé konečné zasvěcení nemůže být uskutečněno, dokud se nesetkáš s těmito myšlenkovými formami, stvořeními, které sis sama vytvořila, tato stvoření sídlící na prahu mezi tímto světem a tím dalším. Mohou být zničena pouze na úrovni jejich vlastní existence v nejhlubších hlubinách tvé duše.
Musíš sejít dolů do hlubin svého vnitřního já, setkat se s nimi a zvítězit nad nimi. Musíš je přivést do svého vědomého uvědomění a vidět je jako onu část sebe samotné, jež musí být zničena předtím, než můžeš „spatřit Boha“. Pouze tehdy, až budou tyto myšlenkové formy zničeny, budeš moci vstoupit do Komory znovuzrození a obnovit se. Pouze tehdy, až je pokoříš, můžeš být plně osvobozena - neboť to jsou otisky tvé nejslabší karmy, myšlenkové formy tvého nižšího bytí. Toto jsou „hrubé kovy“ Mystérií.(...)
Ale vnitřní cesta zahrnuje velké riziko. Stvoření sídlící na prahu tě mohou přemoci skrze strach či tě mohou přesvědčit, abys opustila svou vybranou cestu a zůstala na své současné úrovni - což je to nejlepší pro ně, aby mohla pokračovat ve své existenci. Jsou pouze myšlenkovými formami, ale mají svou vlastní destruktivní moc.
Nyní, když jsem tě plně varoval, cítíš stále, že jsi připravena čelit zodpovědnosti osvobození a světla? (...)“
“Nyní, při mém pobytu mimo fyzické tělo, se mužské a ženské aspekty spojily a já se stala ve svém vědomí androgenní. Nebesa se otevřela a slyšela jsem příval melodie sfér. Letěla jsem k výšinám ráje na křídlech podobných těm náležijícím božskému jestřábu Horovi. Svou silou stvořitele jsem rozsvěcela hvězdy, jež jsem míjela. Svým otevřeným duchovním zrakem jsem viděla nebeská sídla uvnitř neměnné blaženosti a míru světelné klenby.
Náhle jsem se rozpomněla na učení, že člověk je složen ze dvou bytostí - Vyššího Já a nižšího já. Vstoupila jsem do Komory znovuzrození a byla mi ukázána pravá podstata mé božské přirozenosti - to světelné Já Vyššího Já, božské vyzařování Já, které, když bylo inkarnováno, bylo jeho pouhým stínem.
Bylo mi dáno na výběr: zůstat na vyšších duchovních rovinách jako zářící duše, zažívající všechna požehnání a blaženost nebeského života, či opustit tento ráj a vrátit se do fyzického těla, jež spí v transu dole v jeskyni. Pokušení bylo velké! Jak má duše toužila zůstat tam Nahoře. Jak snadné by jen bylo nechat zemřít ono spící já dole Zemi. (...)“
“Všemocný a Věčný architekte univerza, do tvého opatrovnictví svěřujeme jejího ducha.“
Ale chlad žulového sarkofágu se rozpouštěl v nejjemnějších obláčcích, v zářícím bílém ohni, jenž byl chladný i horký zároveň, v pulzujících polštářích jemného zlatého světla. Cítila jsem životní sílu vycházející z mého těla a proudící vzhůru, ven temenem mé hlavy. S jejím odchodem se všechny mé svaly staly strnulými a těžkými a začaly prochládat. Stoupající chlad se plížil od mých chodidel k obličeji jako vlny ledových proudů. Pak přišlo teplo, které se zaplétalo do zimy jako pomalu klouzající had na sněhu.
Jak se chlad s teplem mísily a plížily vzhůru, cítila jsem, jak se vytrácejí všechny mé fyzické smysly a vjemy. Jak ztuhlé, strnulé bylo mé tělo, zcela paralyzované, zatímco se má mysl propadla do prázdnoty. Už jsem neviděla. Thoth a další postavy v malé komoře se rozplynuly. Pronikavý zpěv hlubokých hlasů nejprve sílil a pak klesal do vzdálených tónů jako v daleké mlze. Svou nepopsatelnou esencí se mne zmocnila intenzivní vůně nesoucí se mlhou.
Všechny mé smysly proudily dovnitř, aby se zaměřily na bod světla někde hluboko uvnitř mého vědomí - a mé vědomí vířilo v úzkém, vzhůru směřujícím paprsku neurčitého vědomí proudícího ven a ven a ven... Mé vědomí se vypařovalo, točíce se jako pomalu se pohybující spirála mizícího kouře. Už jsem nebyla schopna cítit, ani vidět, ani slyšet - a přece jsem vše věděla. A tak jsem si byla vědoma, že jsem nepřestala existovat. Byla jsem někde tam, proudila jsem nahoru v bezdechém vakuu.
A pak, jako džin, který unikne z lampy, jsem stoupala jako pára, vznášela jsem se jako mlhavý přízrak prostorem, vznášela jsem se jako pták nad svým nehybným tělem. Lehká jako vzduch, v éterické podobě, jsem poletovala v něžném záření. Odněkud na mne dopadaly paprsky jako pomalé doteky letního svitu. Forma, kterou jsem měla, byla naplněna vznosnou a povznášející silou.
Náhle jsem si uvědomovala, že to, co kolem mne zářilo, byl skutečný Knut, éterický Chrám světla, přesahující velkou kamennou pyramidu Země. (...)
Toto bylo Čisté světlo nekonečna a já splynula s jeho srdcem. Náhle jsem už nebyla já. Vypařila jsem se do zářivé mlhy. Vše, co zůstalo, byla má mysl, mé vědomí, mé vědění. A přesto jsem věděla vše. Všechna má intuitivní vnímání pronikla nejvzdálenější kouty kosmu. Můj zrychlený zrak pochopil smysl a měření každého hvězdného zákona. A pak jsem poznala zlatý žár LÁSKY - lásky daleko přesahující pochopení, obklopující a vstřebávající mne do sebe, pozvedávající mne daleko za dosah chápání lidských hloubek - dál a dál. A já se tam vznášela na věčnost v nevysvětlitelné blaženosti... (...)
“I v tomto okamžiku sladkého opětovného setkání zůstával stále mým Učitelem, mým průvodcem.
Jeho silná ruka pevně uchopila mou, aby mne vedla kupředu a vzhůru, ohlédla jsem se zpět na své tělo klidně ležící v sarkofágu - ubohý obal mé bytosti. Mezi mnou a nezřetelným fyzickým tělem dole v sarkofágu byla natažena tenká, stříbřitě fosforeskující nit éterického světla.
Mé projasněné vnímání, ještě oslněné oslepující září Čistého světla a naplněné úctou pociťovanou v blízkosti Bílého rytíře, rozpoznalo skrytou lásku, jež sídlila na trůnu, k němuž jsme se nyní blížili. Já ne jako cizinec, ale jako princezna vracející se k nejvyšší poctě božského dvora. A zde před trůnem, v celé své slávě a záři, stála Královna, jež nemá sobě rovna - čekající... (...)
Bylo zde ještě jedno tajemství, jemuž se musím naučit - řekla mi - předtím, než se mohu stát Mistrem nejvyššího mystéria. Smrt a soud nebyly jedinými mystérii, jež měla být odhalena, když se oko víry stalo Okem pravého vidění. Ještě další tajemství musí být naučeno před tím, než může Melchizedek projít Branou Věčného úsvitu.
Dáma Světla pak rozvinula Svitek, (...)“
Autorka: Earlyne Chaney, ASTARA. 246 stran, rozměr 168 x 220mm, ISBN 978-80-254-4747-5
Cena knihy při zaslání po obdržení úhrady na konto: 290,- Kč (+40 Kč poštovné a balné)
cena celkem 330,- Kč
Cena knihy při zaslání na dobírku: 290,- Kč (+80 Kč poštovné a balné) - cena celkem: 370,- Kč
Cena knihy při osobním zakoupení v poradně: (po předchozí telefonické domluvě či domluvě mailem, adresa poradny a způsob dopravy je podrobně uveden v rubrice „kontakt“ ) cena celkem 290,- Kč
A. Zaslání po obdržení úhrady na konto:
B. Zaslání knihy na dobírku:
1. Napište svůj požadavek mailem na kontaktní adresu: kniha-zasveceni@seznam.cz
2. Po odeslání objednávky obdržíte potvrzující mail.
3. Kniha vám bude doručena na dobírku – její úhradu provedete při převzetí od poštovního doručovatele.
C. Vyzvednutí knihy osobně v poradně: